• Neděle, Prosinec 11th, 2022

Pokračování z příspěvku Elvis ve Stodole u Majdy, Potočná, Číměř

K Libušce do Lidic jezdíme dvakrát ročně. Vždy na Vítání jara a loučení se zimou a pak na Loučení s podzimem a vítání zimy, což je vlastně taková předvánoční sešlost. Tato sešlost se pořádá v Domově seniorů v Lidicích. Podle mne je to označení dost zavádějící, neboť tam žádní senioři nebydlí, resp. dle dnešních měřítek dožití a plánovaného odchodu do důchodu je osmdesátka v životě člověka v podstatě jen takové pozdní odpoledne. 

Přijíždíme do Lidic, vítáme se se všemi starými přáteli a hned vybalujeme aparaturu. Druhá kapela už hraje, a tak nemusíme spěchat. Vše je nastaveno už od včerejška, takže jenom srovnáme hlasitosti a můžeme jít na věc.

Pouštíme se do našich kamarádů plnou silou, písnička střídá písničku a všichni se nenuceně baví. Hlavní velitelka a pořadatelka Eva průběžně doplňuje věnečky a chlebíčky a i když se soustředíme na hru, je pořád na co koukat.

Vzhledem k tomu, že hrajeme pro naše kamarády a vzhledem k tomu, že naši kamarádi už náš repertoár v podstatě znají, ozývá se potlesk spíše sporadicky. Ale nám to nevadí a pereme do nich bez přerušení další fláky. Vzhledem k tomu, že jsme po včerejšku rozehraní, sólo střídá sólo a muzika má říz. Sami máme radost, jak dobře nám to jde dneska od ruky …

 

Hrajeme asi 45 minut, vybíráme ty nejlepší a nejznámější hity a naše hudební okénko se brzy chýlí ke konci. Střídá nás zase kapela Mára a Pája, měl bych tam hrát i já, ale muzikantů je tam dneska jak psů, takže likvidujeme donesené domácí zákusky a chlebíčky a zase pomalu začínáme ten náš potulný cirkus bourat.  Přijíždíme domu, vynášíme aparaturu a upadáme do hlubokého spánku…

Category: Zápisníček
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Vaše komentáře: